Multikulturní výchova není procházkou po zoologické zahradě

Multikulturní výchova je sice součástí RVP, ovšem to jakým způsobem je v rámci RVP definována, vnáší do její výuky mnohé rozpory a zastaralé metodické postupy. Toto průřezové téma je proto pro mnohé učitele obtížně uchopitelné a nevědí, jak jej svým žákům zprostředkovat a sdílet jej s nimi. Zmatky mnohdy přináší již pojem multikulturní výchova, který je různými lidmi různě vykládán. Stejně tak samotná kultura může být vymezena velmi širokou škálou definic. Navíc samotnému konceptu multikulturalismu se dostává významné kritiky z řad vrcholných evropských politiků (viz vyjádření Angely Merkelové, Nicolase Sarkozyho a Davida Camerona) i značné části společnosti.

Ve způsobu jak děti učit multikulturní výchově odborná i učitelská veřejnost často tápe a je značně nejistá. Ovšem dnešní děti jednu nezvratnou jistotu mají. Až budou ve věku těch, kteří je multikulturní výchovu nyní učí, bude v jejich blízkém okolí přítomno mnohem více jedinců i skupin s rozmanitými etnickými, kulturními a náboženskými kořeny a původem než je dnes v okolí jejich učitelů. Svět zkrátka bude stále více propojen, a lidé z různých kulturních prostředí budou ve stále intenzivnějším kontaktu. Děti je třeba na tyto situace náležitě připravit. Dnes již nestačí povídat si v hodinách o vietnamské kuchyni a o původu Romů. Samozřejmě, znalost reálií je a bude stále důležitá, jelikož poskytuje nezbytné východisko pro další rozvoj kompetencí. Podstatnější ovšem je naučit děti přemýšlet. Přemýšlet o jinakosti, rozdílnosti, o potencionálních výhodách, ale i problémech různorodých společností a společenství. Je důležité tyto úvahy vztahovat ke konkrétním lidem a hlavně - přemýšlet o lidech.

Poslední tři slova předchozího odstavce jsou mottem projektu Multipolis, v jehož rámci společnost Scio vyvíjí didaktickou stolní hru a metodickou příručku určené pro výuku multikulturní výchovy. Projekt financovaný z ESF se snaží podat pomocnou ruku nejen učitelům, kteří vědí, jak multikulturní výchovu dobře vyučovat, ale i těm, kteří ji sice také chtějí dobře učit, avšak nevědí jak.
 
Děti se ve hře Multipolis setkávají s reálnými situacemi z jejich života. Při jejich řešení ovšem mají zároveň možnost více a více poznávat lidi ve svém okolí. Důležitým prvkem celé hry je zejména empatie a podpora anti-stereotypního přístupu k lidem.

Některé dosavadní přístupy multikulturní výchovy bohužel vycházejí z jakéhosi "zoo přístupu", kdy se snažíme odlišné etnické a kulturní skupiny ukazovat dětem jako jasně definované a popsané. Naneštěstí tím v dobré víře podporujeme právě nežádoucí stereotypní myšlení a následně i jednání, přičemž takovýmto "škatulkováním" bráníme členům těchto skupin vykročit z vlastních řad a de facto jim budujeme jakési "kulturní rezervace".
        Zoo2
Předsudkům a xenofobii nezabráníme prostým konstatováním odlišností těch druhých, ale zejména tím, že těmto odlišnostem nebudeme přikládat definitivní význam a vždy se zamyslíme nad konkrétním jedincem jako nad jedinečnou individualitou, která není definována jenom svým etnickým původem, vzhledem, kulturou, náboženstvím, atd.

Právě tento přístup by se měl stát východiskem pro multikulturní výchovu. Učme tedy děti přemýšlet o lidech okolo nich, učme je zvídavosti směrem k dosud neznámým lidem, učme je empatii, učme je o lidech skutečně přemýšlet a ne pouze přebírat stereotypní představy.

Více o moderním pojetí multikulturní výchovy můžete nalézt na stránkách www.multipolis.cz, kde můžete Vaši školu i přímo zaregistrovat do projektu.

Jiří Zelenda, člen týmu realizátorů hry Multipolis