Multikulturní výchova je sice součástí RVP, ovšem to jakým
způsobem je v rámci RVP definována, vnáší do její výuky mnohé
rozpory a zastaralé metodické postupy. Toto průřezové téma je proto
pro mnohé učitele obtížně uchopitelné a nevědí, jak jej svým žákům
zprostředkovat a sdílet jej s nimi. Zmatky mnohdy přináší již pojem
multikulturní výchova, který je různými lidmi různě vykládán.
Stejně tak samotná kultura může být vymezena velmi širokou škálou
definic. Navíc samotnému konceptu multikulturalismu se dostává
významné kritiky z řad vrcholných evropských politiků (viz
vyjádření Angely Merkelové, Nicolase Sarkozyho a Davida Camerona) i
značné části společnosti.
Ve způsobu jak děti učit
multikulturní výchově odborná i učitelská veřejnost často tápe a je
značně nejistá. Ovšem dnešní děti jednu nezvratnou jistotu mají. Až
budou ve věku těch, kteří je multikulturní výchovu nyní učí, bude v
jejich blízkém okolí přítomno mnohem více jedinců i skupin s
rozmanitými etnickými, kulturními a náboženskými kořeny a původem
než je dnes v okolí jejich učitelů. Svět zkrátka bude stále více
propojen, a lidé z různých kulturních prostředí budou ve stále
intenzivnějším kontaktu. Děti je třeba na tyto situace náležitě
připravit. Dnes již nestačí povídat si v hodinách o vietnamské
kuchyni a o původu Romů. Samozřejmě, znalost reálií je a bude stále
důležitá, jelikož poskytuje nezbytné východisko pro další rozvoj
kompetencí. Podstatnější ovšem je naučit děti přemýšlet. Přemýšlet
o jinakosti, rozdílnosti, o potencionálních výhodách, ale i
problémech různorodých společností a společenství. Je důležité tyto
úvahy vztahovat ke konkrétním lidem a hlavně - přemýšlet o
lidech.
Poslední tři slova předchozího
odstavce jsou mottem projektu Multipolis, v jehož rámci společnost
Scio vyvíjí didaktickou stolní hru a metodickou příručku určené pro
výuku multikulturní výchovy. Projekt financovaný z ESF se snaží
podat pomocnou ruku nejen učitelům, kteří vědí, jak multikulturní
výchovu dobře vyučovat, ale i těm, kteří ji sice také chtějí dobře
učit, avšak nevědí jak.
Děti se ve hře Multipolis
setkávají s reálnými situacemi z jejich života. Při jejich řešení
ovšem mají zároveň možnost více a více poznávat lidi ve svém okolí.
Důležitým prvkem celé hry je zejména empatie a podpora
anti-stereotypního přístupu k lidem.
Některé dosavadní přístupy
multikulturní výchovy bohužel vycházejí z jakéhosi "zoo přístupu",
kdy se snažíme odlišné etnické a kulturní skupiny ukazovat dětem
jako jasně definované a popsané. Naneštěstí tím v dobré víře
podporujeme právě nežádoucí stereotypní myšlení a následně i
jednání, přičemž takovýmto "škatulkováním" bráníme členům těchto
skupin vykročit z vlastních řad a de facto jim budujeme jakési
"kulturní rezervace".
Předsudkům a xenofobii
nezabráníme prostým konstatováním odlišností těch druhých, ale
zejména tím, že těmto odlišnostem nebudeme přikládat definitivní
význam a vždy se zamyslíme nad konkrétním jedincem jako nad
jedinečnou individualitou, která není definována jenom svým
etnickým původem, vzhledem, kulturou, náboženstvím, atd.
Právě tento přístup by se měl
stát východiskem pro multikulturní výchovu. Učme tedy děti
přemýšlet o lidech okolo nich, učme je zvídavosti směrem k dosud
neznámým lidem, učme je empatii, učme je o lidech skutečně
přemýšlet a ne pouze přebírat stereotypní představy.
Více o moderním pojetí multikulturní výchovy můžete nalézt na
stránkách www.multipolis.cz, kde můžete Vaši
školu i přímo zaregistrovat do projektu.
Jiří Zelenda, člen týmu realizátorů hry Multipolis